Martin Půta: Meziobecní spolupráce má mou podporu

18.12.2014 11:13

Iniciativa má vznikat ze zdola a veřejné instituce by jí neměly překážet

O meziobecní spolupráci jsem nedávno mluvili s hejtmanem Libereckého kraje, který má v rámci Asociace krajů ČR na starosti veřejnou správu, Martinem Půtou. Meziobecní spolupráce má jeho podporu, vnímá ji jako velmi důležitou. Analýzy, které díky ní vznikají, budou podle něj důležitým podkladem pro argumentaci při jednání o reformách a také cenným východiskem pro směřování další práce v obcích a v území.

Jak se díváte na meziobecní spolupráci?

Spolupráce měst a obcí se v mnoha případech ukázala jako užitečná, například co se týče veřejnoprávních smluv a výkonu některých agend. Jednou z ukázek, jak by to mohlo fungovat, je také přestupkové řízení, řada obcí vzájemně spolupracuje při řešení dopravní obslužnosti apod. Projekt Svazu měst a obcí na podporu meziobecní spolupráce vnímám jako cestu, jak zmapovat úspěšnou spolupráci a vytvořit prostor pro to, aby se zakotvila v právním systému lépe než dnes.

V tomto smyslu máte bohatou osobní zkušenost, ať už jako bývalý starosta, hejtman, předseda Komise Asociace krajů pro veřejnou správu…

Když se zabývám samosprávou a veřejným životem, vycházím ze všech svých životních zkušeností.  Třeba v Hrádku nad Nisou, kde jsem byl starostou deset let, jsme měli s okolními obcemi uzavřenou veřejnoprávní smlouvu v oblasti řešení přestupků, nebo co se týká městské policie. Jako hejtman Libereckého kraje se mimo jiné zabývám tím, jak co nejlépe upravit státní správu a přenesenou působnost. Tak, aby byla dostupná a zároveň stejně kvalitní na všech úřadech.  To je ale běh na dlouhou trať.

Projekt meziobecní spolupráce už mimo jiné přinesl dílčí analýzy služeb v území. Jak je uplatníte v Libereckém kraji? 

Všechny takové analýzy jsou důležitým podkladem pro argumentaci při jednání o reformách, které v Praze často někoho napadají. A jsou také cenným východiskem pro směřování další práce v obcích a v území. Musím říct, že jsem zásadní odpůrce centralismu, protože ten nevyřeší problémy, které ve veřejné a státní správě jsou. Základní veřejné služby by měly být dostupné všem obyvatelům, ať už bydlí ve velkém městě nebo na malé vesnici. Pevně věřím, že o tomto principu v budoucnosti přesvědčíme i lidi, kteří rozhodují o směřování veřejné správy jako celku.

Jedním z hlavních témat, kterým se projekt na podporu meziobecní spolupráce zabývá, jsou sociální služby. Jak je na tom Liberecký kraj? 

Sociální služby jsou ukázkou toho, jak neexistuje jednotně nastavený systém. Třeba u domovů důchodců. Některé zřizuje kraj, jiné města, která je historicky převzala z okresních úřadů a často si musí myslet, že to bylo „za trest“. I když se nám v kraji od letošního roku podařilo nastavit stejný způsob rozdělování státních dotací na sociální služby a není rozdíl v tom, zda domov důchodců zřizuje kraj nebo město, stejně některé věci musí platit zřizovatel sám. Za první krok, který by měl vyrovnat výchozí pozice jednotlivých zřizovatelů, považuji právě přenesení rozdělování dotací na sociální služby na kraje.

Je přenesení financování sociálních služeb ze státu na kraje od začátku příštího roku úplně připravené?

Nikdy nebude připravené tak, abychom mohli říct, že je úplně dokonalé. Kdybychom ale zase rok čekali, na současném stavu by se nic nezlepšilo – stejně by se to začalo řešit až těsně před datem spuštění. Takže: pokud existuje politická dohoda a vůle, aby se financování na kraje přeneslo, je dobré to udělat teď, prostě začít.

Meziobecní spolupráce často vzniká tzv. ze zdola. Je to podle vás pořádku?

Iniciativa by vždy měla vznikat ze zdola a ze shora by se jí nemělo překážet. Pokud má meziobecní spolupráce fungovat dlouhodobě, musí vznikat ze zdola, nařízená ze shora dlouhodobě fungovat nebude.  Prošli jsme už několika obdobími, kdy se mluvilo o slučování obcí. Myslím, že všichni rozumní už pochopili, že to není správná cesta. Měli bychom si připustit, že samospráva potřebuje více pravomocí a státní správa potřebuje sjednocení standardů kvality a také, aby se nevzdalovala od občanů. Aby se nestalo, že na venkově vzniknou celé oblasti, kde třeba dohled stavebního úřadu bude jenom iluze, protože úředníci vůbec nemají místní znalost a uniká jim tak vývoj území a nevědí o nepovolených činnostech. Společným cílem obecní i regionální samosprávy by mělo být vysvětlit úředníkům na ministerstvech v Praze, kteří to vidí teoreticky ze shora přes zákony a od zeleného stolu, praktické důsledky jejich rozhodnutí. Často si totiž neumí představit, jaký dopad jejich legislativní iniciativa může v regionech a jejich okrajových částech mít.

Znamená to, že se na meziobecní spolupráci díváte prakticky a má vaši podporu?

Určitě, považuji ji za velmi užitečnou. Důležitý přitom je dostatek informací, který může posunout dění dopředu. Myslím, že běžný občan by měl pochopit, že věci, které se rozhodují u něj na obci nebo ve městě, a které rozhoduje jeho obecní nebo městské zastupitelstvo, může nejvíce ovlivnit. Dokáže dojít na jednání, na schůzku a osobně přesvědčovat zastupitele, že by třeba měli v rozpočtu najít peníze na vyřešení konkrétního problému. Na to, co se rozhodnutím přenese na úroveň kraje nebo na úroveň státu, mají běžní lidé už menší vliv. Proto si myslím, že nejvíc pravomocí by měla mít a rozdělování peněz by měla ovlivňovat rozhodnutí místních samospráv. Ty totiž dobře ví, na co je třeba sdružovat finanční prostředky a ve spolupráci se sousedními obcemi nebo městy se společně rozvíjet.   

***

Martin Půta (*13. září 1971, Liberec) je český politik, hejtman Libereckého kraje, který má v rámci Asociace krajů ČR na starosti veřejnou správu. Bývalý starosta města Hrádku nad Nisou a předseda Euroregionu Nisa je od dubna 2014 také místopředsedou Asociace krajů České republiky. Martin Půta žije v Hrádku nad Nisou, je ženatý a má dvě děti.